To jsou panečku veletoče
Oprostím se od toho, že za vším jsou peníze. Vrátím se k podstatě konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, protože právě tam lze najít pravdu.
Podstata konfliktu: Rusko jako agresor
Přeskočím-li rok 2014 a zaměřím se na události z února 2022, je nutné si připomenout klíčovou skutečnost: Jeden suverénní stát napadl jiný bez zjevné příčiny. Motivem byla pouze touha po moci, imperiální expanze a snaha podrobit si cizí území silou. Svět včetně USA se postavil na stranu napadené Ukrajiny a poslal ji vojenskou a materiální pomoc. Bylo to správné rozhodnutí. I když byla podpora v některých fázích pomalá (a i proto je situace dnes tak složitá), bez této pomoci by možná Ukrajina už neexistovala. A místo obrany Ukrajiny by dnes mohl ruský vojak stát přímo před našimi hranicemi.
Ukrajina chce mír, Rusko ničí
Každý normálně uvažující člověk chce mír. A právě Ukrajina je tím, kdo si jej přeje nejvíce. Každý den tam umírají civilisté, včetně dětí, protože ruské útoky cílí nejen na vojenskou a energetickou infrastrukturu, ale také na civilní objekty.USA poskytovaly Ukrajině rozsáhlou podporu, za kterou ukrajinský prezident opakovaně děkoval. Bylo z něj cítit pokoru a vědomí, že řídí zemi, která se brání masivní agresi. Navzdory přesile se Ukrajina efektivně brání, a to hlavně díky osobním obětem svých občanů a mezinárodní podpoře.
Pozastavení pomoci: Chybný tlak na Ukrajinu
Dnes USA svou pomoc Ukrajině pozastavily, aby vyvíjely ještě větší tlak na ukrajinskou vládu. Tento postup lze možná chápat jako diplomatickou taktiku, ale je spravedlivé klást podmínky těch, kteří se brání? Proč není stejný tlak vyvíjen na agresora?
Existovala teorie, že Donald Trump zvolí taktiku dvojího tlaku: "Rusko, uklidni se, jinak více podpořím Ukrajinu. Ukrajino, uklidni se, jinak pomoc zastavím." Realita je však jiná. Rusko neprojevilo žádnou ochotu k deeskalaci a Ukrajina se nemá v čem "uklidňovat" – pouze brání své území a obyvatele.Když byla Ukrajina ochotna podepsat s USA dohodu o těžení minerálů, požadovala za to rozumné bezpečnostní záruky. Místo toho se dočkala pouze veřejného ponížení a zastavení pomoci.
Evropská scéna: Kdo otevírá dveře Rusku?
Zatímco někteří v Evropě chápou, že Rusko je hrozba, jinde vidíme opak. Slovenská a maďarská vláda svými postoji otevírají Rusku dveře do Evropy. Je naivní si myslet, že za těmito postoji nejsou osobní, finanční zájmy jejich představitelů, jako jsou Robert Fico a Viktor Orbán. V Česku je situace obdobná. Hnutí ANO mlčí nebo tiše přikyvuje. Andreji Babišovi jde především o moc a osobní prospěch, například z dotačních programů. Jeho podporovatelé v hnutí následují stejnou logiku.Ještě větší cynismus vidíme u SPD Tomia Okamury a KSČM Kateřiny Konečné, kde jde otevřeně o osobní zisk. Do třetice zde máme nové politické subjekty jako Motoristé, PRO nebo Přísaha, které se snaží vytěžit kapitál z šíření strachu a nesnášenlivosti.
Obrana hodnot a západního směřování
Nejde o to hanit politické odpůrce, ale ptám se: Kde jsou hodnoty, které by měly stát nad osobním prospěchem? Kde je obrana naší země a jejích demokratických principů?Současná vládní koalice v čele s Petrem Fialou naštěstí stojí na správné straně historie. Usiluje o to, abychom zůstali součástí svobodné Evropy, bez východního vlivu, který jsme v minulosti poznali a jehož návrat by byl pro naši budoucnost devastující.
Na závěr chci říct toto: Hodně věcí se povedlo. Můžeme rovněž diskutovat o chybách současné vlády. Ano, některé kroky nevyšly, některé problémy nejsou vyřešené. Ale všechny tyto věci lze napravit. Co však napravit nelze, je ztráta naší svobody a demokracie. Bez nich bude úplně jedno, zda máme digitalizované stavební řízení nebo kolik bytů se staví. Pokud se dostaneme pod vliv východní mocnosti, která žije na zcela odlišných hodnotách, ztratíme to nejcennější – možnost svobodně rozhodovat o své budoucnosti. Ve volbách proto přemýšlejme nejen o dnešku, ale také o tom, v jaké zemi chceme žít zítra a jakou zemi chceme zanechat dalším generacím.
Tom